vlci
16. 1. 2008
Životním prostředím vlka jsou lesy, ale při hledání potravy se zatoulá
i k salaši s ovcemi. Především v zimě, kdy je nedostatek potravy, se
šedé šelmy odvažují do blízkosti lidských obydlí.
Vlci jsou společenští, žijí v tlupách, kde vládne přísná hierarchie. Každý má ve smečce své postavení a podle toho se chová. V čele stojí rodičovský pár. Vlci jsou si celý život věrní: pokud jeden z páru zahyne, smečka se rozpadne. Dále žijí ve smečce mláďata z posledních dvou vrhů. Smečku vede stará vlčice, za ní jsou letošní a po nich loňská mláďata. Starý vlk tlupu uzavírá.
Vlci si své území značkují trusem a močí, jíž postřikují kmeny stromů nebo různé vyvýšeniny. Teritorium je velké asi 40 m2, někdy i víc. V případě, že na sebe narazí konkurenční skupiny, dochází k hromadné rvačce, která může skončit i smrtí některého z vlků.
Při obstarávaní potravy se smečka řídí danými pravidly. Šelmy vede starý vlk. Mladí kořist vyplaší, další ji nadběhnou a čekají v úkrytu, aby ji napadli ze strany. Zakousnou se jí do břicha a do krku. Kořistí jsou hlavně slabé, nemocné kusy. Mohutným chrupem vlci rozdrtí i silné kosti.
Mají vynikající čich, ale i sluch a zrak. Jejich nejlepším pomocníkem jsou ale nohy, silné a svalnaté. Denně dokáží ujít až 70 km.
V době, kdy je hlad, nepohrdnou drobnými hlodavci, mršinami, dokonce jsou s to sbírat plody keřů a stromů. Dospělí vlk zvládne najednou zkonzumovat 3 až 4 kg masa. Ročně to je až 800 kg masité potravy.
Ve volné přírodě se vlci dožívají 14 až 16 let.
Vlčice vrhá v dubnu 3-6 mláďat. První měsíc je neopouští, jídlo nosí samec. Malí se rodí slepí. Oči otevřou 10. až 12. den.
SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ VLKŮ V POROVNÁNÍ SE PSEM DOMÁCÍM
Podle morfologických a etologických kritérií považujeme vlka za předka zdomácnělého psa, i když otázka přesného původu je stále ještě věcí dohadů. Nelze vyloučit, že se různá psí plemena vyvinula z různých forem vlků a že v Severní Americe se pravděpodobně zkřížila i s kojotem.
Srovnávací pozorování divoce žijících psovitých šelem a domácích psů nám dávají cenné vysvětlení o sociálním chování psa a také umožňují lepší pochopení jeho vlastností.
Pokora - vyplývá ze společenského řádu a pěstuje se od útlého mládí - pokora k výše postavenému vlku, aktivní podřazenost ze zvyku vyžebrat od rodičů potravu, pasivní vznikla v době, kdy se rodiče při čištění mláďat dotkli slabin mláďat.
Zkrocení vlci, ti kteří byli od mala chováni v zajetí, se chovají ke svému ošetřovateli poníženě, za předpokladu, že ho uznávají za "vůdce smečky". Plaší vlci potvrzují člověku nadřazenost pasivní pokorou, přítulní aktivní pokorou. Podobné chování se dá pozorovat i u psů.
Obrana území - u psů, kteří mají dobrý vztah k obyvatelům domu, se v důsledku jejich loajality k smečce výrazně vyvinul smysl pro ochranu společného životního prostoru. Nejčastěji oznamují psi příchod cizích osob hlasitým štěkáním. Vlci neštěkají skoro nikdy.
Tak jako ve vlčí smečce vůdce určuje správnou reakci a rozhodnutí vůči cizím vlkům, je to u psa majitel, který podporuje nebo tlumí jeho agresivní chování.
Chování mezi sebou a chování k cizím - členy vlastní smečky akceptuje nejen vlk, ale také pes. Oba druhy jsou přitom považovány za schopné socializace vůči člověku a jiným vlkům/psům. Vlci se k cizím příslušníkům svého druhu chovají nedůvěřivě, někteří psi je v tomto napodobují. Vlk i pes udržují blízké vztahy se zvířaty, se kterými vyrostli. To, že někteří psi, na rozdíl od vlků, neprojevují vůči cizím žádnou plachost, možno považovat za výsledek mnoho generací trvající domestikace. Pro období socializace je nejvhodnější věk mezi 4. až 10. týdnem života. Štěňata, kterým chyběl kontakt s lidmi do 3 - 4 měsíců lze už těžko socializovat
Vlci jsou společenští, žijí v tlupách, kde vládne přísná hierarchie. Každý má ve smečce své postavení a podle toho se chová. V čele stojí rodičovský pár. Vlci jsou si celý život věrní: pokud jeden z páru zahyne, smečka se rozpadne. Dále žijí ve smečce mláďata z posledních dvou vrhů. Smečku vede stará vlčice, za ní jsou letošní a po nich loňská mláďata. Starý vlk tlupu uzavírá.
Vlci si své území značkují trusem a močí, jíž postřikují kmeny stromů nebo různé vyvýšeniny. Teritorium je velké asi 40 m2, někdy i víc. V případě, že na sebe narazí konkurenční skupiny, dochází k hromadné rvačce, která může skončit i smrtí některého z vlků.
Při obstarávaní potravy se smečka řídí danými pravidly. Šelmy vede starý vlk. Mladí kořist vyplaší, další ji nadběhnou a čekají v úkrytu, aby ji napadli ze strany. Zakousnou se jí do břicha a do krku. Kořistí jsou hlavně slabé, nemocné kusy. Mohutným chrupem vlci rozdrtí i silné kosti.
Mají vynikající čich, ale i sluch a zrak. Jejich nejlepším pomocníkem jsou ale nohy, silné a svalnaté. Denně dokáží ujít až 70 km.
V době, kdy je hlad, nepohrdnou drobnými hlodavci, mršinami, dokonce jsou s to sbírat plody keřů a stromů. Dospělí vlk zvládne najednou zkonzumovat 3 až 4 kg masa. Ročně to je až 800 kg masité potravy.
Ve volné přírodě se vlci dožívají 14 až 16 let.
Vlčice vrhá v dubnu 3-6 mláďat. První měsíc je neopouští, jídlo nosí samec. Malí se rodí slepí. Oči otevřou 10. až 12. den.
SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ VLKŮ V POROVNÁNÍ SE PSEM DOMÁCÍM
Podle morfologických a etologických kritérií považujeme vlka za předka zdomácnělého psa, i když otázka přesného původu je stále ještě věcí dohadů. Nelze vyloučit, že se různá psí plemena vyvinula z různých forem vlků a že v Severní Americe se pravděpodobně zkřížila i s kojotem.
Srovnávací pozorování divoce žijících psovitých šelem a domácích psů nám dávají cenné vysvětlení o sociálním chování psa a také umožňují lepší pochopení jeho vlastností.
Pokora - vyplývá ze společenského řádu a pěstuje se od útlého mládí - pokora k výše postavenému vlku, aktivní podřazenost ze zvyku vyžebrat od rodičů potravu, pasivní vznikla v době, kdy se rodiče při čištění mláďat dotkli slabin mláďat.
Zkrocení vlci, ti kteří byli od mala chováni v zajetí, se chovají ke svému ošetřovateli poníženě, za předpokladu, že ho uznávají za "vůdce smečky". Plaší vlci potvrzují člověku nadřazenost pasivní pokorou, přítulní aktivní pokorou. Podobné chování se dá pozorovat i u psů.
Obrana území - u psů, kteří mají dobrý vztah k obyvatelům domu, se v důsledku jejich loajality k smečce výrazně vyvinul smysl pro ochranu společného životního prostoru. Nejčastěji oznamují psi příchod cizích osob hlasitým štěkáním. Vlci neštěkají skoro nikdy.
Tak jako ve vlčí smečce vůdce určuje správnou reakci a rozhodnutí vůči cizím vlkům, je to u psa majitel, který podporuje nebo tlumí jeho agresivní chování.
Chování mezi sebou a chování k cizím - členy vlastní smečky akceptuje nejen vlk, ale také pes. Oba druhy jsou přitom považovány za schopné socializace vůči člověku a jiným vlkům/psům. Vlci se k cizím příslušníkům svého druhu chovají nedůvěřivě, někteří psi je v tomto napodobují. Vlk i pes udržují blízké vztahy se zvířaty, se kterými vyrostli. To, že někteří psi, na rozdíl od vlků, neprojevují vůči cizím žádnou plachost, možno považovat za výsledek mnoho generací trvající domestikace. Pro období socializace je nejvhodnější věk mezi 4. až 10. týdnem života. Štěňata, kterým chyběl kontakt s lidmi do 3 - 4 měsíců lze už těžko socializovat
